Proč se vlastně mulesing provádí?

Ovce Merino jsou unikátním a vzácným plemenem (více v článku Příběh ovcí merino), které má zvrásněnou kůži, podobně jako psi rasy Shar-pei. Díky tomu jim roste více srsti než běžným plemenům ovcí. Pro produkci vlny je to velmi žádoucí a zcela v souladu se šlechtitelským záměrem. Má to však jedno ale – v zemích, kde panuje vlhké a teplé podnebí (např. v Austrálii), se velmi rychle množí mouchy masařky, které hledají kam by nakladly svá vajíčka. Dlouhá srst merino ovcí je ideální cíl. Nejčastěji si mouchy vybírají ke kladení vajíček oblast pod ocasem ovcí a kolem něj, protože ve volných záhybech kůže pokrytých hustou srstí se snadno zachytávají výkaly. Je tam stálé a vlhké prostředí, dostatek potravy a ovce na ně v tomto místě nedosáhnou a nemohou se jich samy zbavit. Prostě ideální prostředí pro líhnutí. Kůže ovcí je v těchto místech často zapařená, odřená či jinak poškozená a trpí záněty.

Larvy, které se z vajíček much následně vylíhnou, se poškozenou tkání živí, a velmi často se pustí i do té nepoškozené, začnou ovce doslova žrát zaživa. Způsobují přitom rozsáhlé živé rány ústící i v otravu krve. Tato velmi bolestivá choroba ovcí je nazývána “flystrike” a ročně na ní jen v Austrálii zhyne přes tři miliony ovcí.

Smutné je, že původci choroby nejsou v Austrálii původním druhem, byly neúmyslně do země zavlečeny v 19. století z Afriky. Což je, mimo jiné, odpověď na otázku “Co se změnilo? Vždyť se ovce chovají po celá století a mulesing nebyl až do začátku 20. století potřeba.”

zdroj: www.pixabay.com

S řešením úhynu ovcí na flystrike přišel John W. H. Mules, který zjistil, že když svým ovcím napadeným flystrike odstraní srst a infikovanou kůži okolo ocasu, ovce se uzdraví a k jejich opětovnému napadení už nikdy nedojde. Řada experimentů jeho zkušenost potvrdila, a tak byla v roce 1930 v Austrálii oficiálně schválena metoda, jak chorobě flystrike u ovcí předcházet. Spočívala v odstranění srsti a kožních záhybů kolem ocasu, a po svém objeviteli byla pojmenována jako mulesing. V době, kdy nebyla běžně k dispozici antibiotika ani jiná účinná léčiva, byl mulesing jediným způsobem, jak zachránit napadenou ovci. Brzy se stal i preventivním ošetřením ovcí, aby u nich k nákaze flystrike vůbec nedocházelo.

Původně byl mulesing prováděn až na odrostlých ovcích, jeho použití u jehňat bylo považováno za příliš drastické. Nicméně se ukázalo, že jehňata se s tímto zákrokem vyrovnávají lépe než starší ovce, protože skutečná plocha odstraňovaného kožního záhybu je u mladých jehňat poměrně malá.  Jejich uzdravení trvá jen cca 2 týdny, zatímco u dospělých ovcí je rekonvalescence několikanásobně delší. Současné profesní kodexy mulesing u ovcí starších 12 měsíců dokonce zakazují.

Mulesing dnes může provádět pouze vyškolený profesionál, jehož si famáři najímají. Zákrok trvá méně než 1 minutu a je zpravidla spojen s dalšími úkony, jako jsou např. značení uší a očkování.

Jakkoli je dnes tento zákrok považovaný za krutý, v minulosti znamenal cestu pro přežití milionu ovcí, které by bez něj zemřely (a před smrtí velmi trpěly), a ochranu živobytí farmářů, pro něž chov ovcí představoval jediný příjem. Dnes se mulesing považuje za zbytný a tlaky na jeho zastavení jsou obrovské. Navzdory mnoha osvíceným farmářům, jež od něj upustili, i nátlaku profesních organizací zpracovatelů vlny – např. Australian Wool Innovation (AWI), která se zavázala k postupnému ukončení mulesingu do roku 2010 (ale kvůli protestům “australského vlněného průmyslu” byl tento závazek odvolán), má mulesing stále mnoho příznivců. Ti svůj postoj odůvodňují tím, že neexistuje jiná tak spolehlivá metoda, která by flystrike zabránila, a australská vláda i příslušné státní orgány jejich argument uznaly. 

Alternativy – mulesing-free chovy

Chovy, které nepoužívají mulesing, musejí proti flystrike chorobě postupovat jinak. Alternativy k mulesingu musí splňovat hygienické normy jak pro jehňata, i dospělé ovce, tak pro hlídací psy a farmáře a musí být aplikovatelné v prostředí velkochovů.

V Austrálii se vyvíjí nová alternativní metoda mulesingu využívající tekutý dusík. Postup byl veterinárním lékařem Johnem Steinfortem zkoumán a testován více než 10 let a je v současné době znám pod názvem "steining". Dosavadní výsledky ukazují, že zákrok je pro jehňata bolestivý jen velmi málo a výrazně se zkracuje i délka rekonvalescence.

Zároveň jsou zkoumány i nechirurgické alternativy:

• Insekticidy: první recenze deklarují účinnost na celém těle, nejen v oblasi ocasu jako u mulesingu. Problém je však v dopadu na životní prostředí a reziduí insekticidů v následně zpracovávané vlně.

• Lokální proteinová léčba: ta spočívá v píchnutí injekce s látkou zabíjející folikuly, z nichž vlna vyrůstá, a stahující kůži v oblasti ocasu. Zadek ovcí je tak bez nadbytečné srsti i kožních záhybů.

• Biologická kontrola množení much – např. použití Tea-tree oleje prokázalo 100% míru zabití červů a silný odpuzující účinek proti dospělým mouchám, což zabránilo uložení vajec do vlny po dobu až šesti týdnů.

• Vyšlechtění plemen ovcí odolných proti flystrike – v roce 2015 byl australskými farmáři zahájen desetiletý projekt na vyšlechtění nového plemene ovcí merino odolných vůči flystrike chorobě.

Jednou z nadací, která se hledáním alternativ k mulesingu, stejně jako celé problematice "welfare" v chovu ovcí věnuje, je celosvětově působící společnost Woolmark.

K dnešnímu dni mateřská společnost společnosti Woolmark investovala 40 milionů AU$ do boje proti flystrike a nalezení alternativy k mulesingu. Úzce spolupracuje s Královskou společností pro prevenci krutosti ke zvířatům (RSPCA) a Australskou veterinární správou (AVA). Mezi klíčové oblasti investic patří vědecký výzkum u chovných ovcí odolných vůči flystrike, používání anestezie, očkování a důsledné vzdělávání chovatelů. Využití analgetik a anestezie se při zákroku mulesing zvedlo z 0 % v roce 2006 na více než 86 % v roce 2020.

Jakkoli se Woolmark věnuje omezení mulesingu, je jeho zástupcům zároveň jasné, že na farmách, které praktikují konvenční chov a nacházejí se v oblastech s vysokou celoroční vlhkostí a hojnými srážkami (konkrétně v Austrálii) je mulesing zatím jediným plošně fungujícím řešením. Snaží se tak alespoň apelovat na snížení bolestivosti tohoto zákroku pomocí dostupných léčiv.

Nejnovější výzkumný projekt, který si Woolmark klade za cíl, je vyvinout světově první vakcínu proti flystrike. První fáze vícefázového výzkumu byla zahájena v lednu 2019.

Hlavním trhem pro australskou vlnu je Čína. Většinu vlněných textilií vyrobených v Číně z australské vlny však spotřebovávají evropští zákazníci... 

zdroj: www.pixabay.com

Oproti tomu mnoho zemí v Jižní Americe, kde je chov merino ovcí také hojně zastoupen, již přijalo zákony a aktivovalo kontrolní systémy týkající se ekologického zemědělství, které jsou v souladu s požadavky cílových trhů, jako je Evropa a USA. Jednou z takovýchto zemí je třeba Argentina.

Jižní Amerika má v současné době největší množství vlny vyprodukované v certifikovaném ekologickém chovu a plněse  řídí směrnicí ES pro ekologické zemědělství. Vzhledem ke klimatickým podmínkám v Patagonii (existují velké teplotní rozdíly mezi létem a zimou a dnem a nocí, navíc je velmi větrno) je vlna argentinských ovcí vlivem těchto přírodních podmínek kudrnatější a vzdušnější než australská vlna, aby lépe chránila zvířata před větrem a chladem. Výrazné střídání teplot během dne, drsnější klima i rozdíl ve kvalitě vlny jsou důvodem, proč se tam nedaří mouchám a nemoc flystrike je zde téměř neznámým pojmem. A ze stejného důvodu se v jihoamerických chovech mulesing neprovádí, není totiž nutný.

Obdobně těží z příhodnějších klimatických podmínek Nový Zéland – od roku 2017 začal postupně vyřazovat praxi mulesingu, v říjnu roku 2018 pak tento zákrok v chovech ovcí úplně zakázal.

Na světě tedy existují oblasti, které mulesing-free vlnu produkují - ať už zcela přirozeně, jako je tomu v Jižní Americe, ale i třeba ve Skotsku a dalších zemích na severu, nebo hledají rozumné alternativy, jako je tomu na Novém Zélandu. Mulesing-free tedy není žádný vymyšlený certifikát nebo známka, jak se občas v některých internetových diskuzích objevuje. Je to jen pečlivý výběr dodavatelů vlny se zaměřením na ty, kdo kupují vlnu ze zemí, kde se tato praktika neprovádí. Případně z ověřených chovů v Austrálii, kde hledají alternativní řešení.

Na stranu druhou, mulesing, ač ho nepodporujeme a vlnu, ani výrobky z ní z těchto chovů nenakupujeme, má svůj důvod a není úplně jednoduché jej, třeba ve specifických australských podmínkách, vymýtit nebo zakázat. V tomto ohledu australští chovatelé drží v rukou pověstného Černého Petra a je otázkou, jak s ním v budoucnu naloží.