Cesta vlny

Už jsme si povídali o chovu merino ovcí, pojďme se nyní podívat, jak dlouhou cestu musí surová vlna, terminologicky správně bychom jí měli říkat potní vlna, urazit, než se stane pleteninou, z níž je ušito naše oblečení.

zdroj: www.pixabay.com

Ovce merino, stejně jako jiná jemnovlnná plemena, jsou stříhané obvykle jednou ročně. Jedna ovce poskytne při stříhání obvykle 2-4 kg vlny, berani větších plemen mají vlny kolem 10 kg. Ale jen necelou polovinu tohoto množství lze zpracovat do příze. A i přesto, že jsou chovy merino ovcí  založené na přirozených podmínkách s volným výběhem, kvalitní trávou a dostatkem vody, je na uvedeném množství vidět, jak vzácným materiálem merino vlna je.

Získaná vlna se uchovává vcelku v podobě rouna. Je nutné ji nejprve roztřídit podle kvality – jiná je vlna z boků zvířete, jiná ze hřbetu, nohou a oblasti ocasu. Kvalita vlny se liší i podle stáří ovcí a může se měnit také vlivem stravy a vnějších podmínek stáda. Cílem je rozdělit vlnu tak, aby bylo dosaženo co největší stejnoměrnosti zpracovávaných vláken. Poté je nutné potní vlnu, tedy vlnu nezpracovanou, zbavit nečistot, kratších vláken nevhodných k předení a dalších příměsí.

zdroj: www.pixabay.com

Vytříděnou, hrubých nečistot zbavenou střiž, je nyní třeba vyprat. Před samotným praním se rouno musí rozvolnit, a následně projde procesem praní. V podmínkách malochovů se tak děje ručně nebo v obyčejné automatické pračce. Ve velkých chovech je využívána řada pracích strojů.

Praním se z vlny odstraní nadbytečný lanolin, pot, a hrubé nečistoty. Ať už s použitím čisté vody (s využitím samočisticích schopností vlny), tak ve vodě s obsahem sody či potaše, nebo jiných rozpouštědel. Vlnu lze prát i za využití ultrazvuku nebo vymrazování. Praním dojde ke snížení původního objemu materiálu až o 65 %. Tolik totiž tvoří tuk, pot a prach usazený ve vlnovlasu.

Vypraná vlna se poté vysuší a projde procesem tzv. „odřepíkování“ – odstraněním rostlinných zbytků, které nelze odstranit mokrým praním. A to buď chemicky za pomoci kyseliny sírové (u hrubších druhů vlny), anebo mechanicky u jemných druhů vlny, např. merina.

zdroj: www.pinterest.com

Posledním krokem je česání vlny  případně mykání vlny. Obojí probíhá buď za pomoci strojů, nebo ručně. Téměř celá produkce merino vlny je vyráběna jako česaná příze a obvykle se zpracovává pomocí bubnové česačky. Ruční česání vlny je dnes záležitost okrajová.

Tradičním ručním nástrojem užívaným pro česání vlny byly tzv. krumple, nebo kramle (ano, už víte, proč se nekvalitním věcem říká krumpl :-).  

Při česání je vlna zbavena posledních zbytků nečistot, je krásně načechraná, vlnovlasy jdou jedním směrem a vytvoří homogenní nadýchanou hmotu, která se dobře spřádá. Zároveň při česání dojde k rovnoměrnému rozprostření zbytkového lanolinu, který dodá vláknům pružnost a dobrou zpracovatelnost při tkaní. V průmyslových podmínkách je nutné vlnu dodatečně přimastit.

Vyčištěná a zpracovaná vlna se z vlny potní mění na tzv. vlnu čistou, kterou je možné nyní barvit. Někdy se vlna barví už po vyprání, a během mykání je pomocí míchání jednotlivých barev dosaženo melírového nebo multicolor efektu.  

zdroj: www.pixabay.com

Takto připravenou vlnu je možné spřádat. Ať už ručně (na kolovrátku nebo vřetýnku), anebo na přacích strojích. Vlákno je stáčeno a navíjeno na cívku, z krátkých vlnovlasů vzniká dlouhé a tenké vlákno vhodné ke tkaní nebo pletení metráže. Z ní jsou pak v malých dílnách v České republice a Německu vyráběny oděvy, které nabízíme na našem e-shopu.

Jak je vidět, je cesta, během níž se z "ovečky" stane bodýčko, poměrně dlouhá a náročná. Proto je také merino vlna výrazně dražší, než řada jiných materiálů.

Zaujal vás tento vyjímečný materiál? Přečtěte si o něm ještě více na našem blogu.